Řada projektů MD je rodina celokovových letadel připravená v počátcích s Mariánem Mečiarem na základě zkušeností s originální technologií Ravena a Pottierovy Koaly. Nejdříve vznikla řada MD1, MD2 a MD3 (dolnoplošník, tandem a hornoplošník) coby nabídka pro několik zájemců o výrobu. Když byl firmou Flyitalia s.r.l. vybrán jako první hornoplošník MD3 , pokračovali jsme s dalšími studiemi jeho možných následníků - tentokrát už na základě dobrých zkušeností s MD3... Spolu s Mariánem jsme nejdříve navrhli definici této řady letadel (hmotnosti, plochy, předpisy, obálky zatížení ) a aerodynamicko-technologickou definici křídla - pevnostní systém, geometrii klapek - založenou na zkušenostech z našich prací pro velký letecký průmysl . Max. povolená rychlost VNE 275 km/hr pokryla veškeré předpokládané výkony celé rodiny , takže jsme ji ponechali stejnou pro všechny typy - abychom mohli použít hotové podsestavy pro všechny subtypy bez následných změn a přepočtů, nebo dokonce dodatečných zkoušek.

MD1 crossBLADE

Celokovový dolnoplošník se sedadly vedle sebe , navrhován jako ideální pro výcvik, cross-country lety a létání pro zábavu . Max. cestovní rychlost VCmax 225 km/hr ( 240 km/hr s motorem 100HP Rotax 912ULS)

MD2 crossTRAINER

Celokovový dolnoplošník se sedadly za sebou navrhovaný se zaměřením na tréningové lety v kvazi-militantním stylu .

Max. cestovní rychlost VCmax 230 km/hr ( 250 km/hod se 100HP Rotaxem 912ULS)

Všechny tyto studie byly vytvořeny na základě konkrétní poptávky jednotlivých firem - i tento měl svého vlastního zájemce, zvažujícího založit novou firmu na výrobu letadel v San Marinu .

I když tento letoun nebyl svým samotným zadáním zrovna nejideálnější, využili jsme pak zkušeností s jeho předběžným návrhem při vývoji Sharka. (hlavně redukce rozsahu centráží - pro tandemové uspořádání dost podstatné.)

MD3 crossCLASSIC

MD3 byl původně navrhován jako třetí člen rodiny - a proto používal některé podsestavy dolnoplošníků , které ověšem nebyly ideální pokud se navrhuje přímo hornoplošník.

První návrh MD3 tak používal hranatou spodní část trupu, klasický ocas taru obdobného s originálním Pottierovým dolnoplošníkem P220 , přímé křídlo a svařovanou prutovinu kokpitu vycházející z Mariánových zkušeností s Kitfoxem ( později Eurofox)

Finální letoun MD3 - pro kterého Italská strana zvolila název Rider nepočítal s návazností na MD1 a MD2, ale vytvořil základ pro další návrhy , využívající jeho "hornoplošných" řešení a podsestav:

- oblou zadní část trupu

- zcela zaoblený čumák pocházející z tvarů P27

- šípový kýl se snadno demontovatelnou VOP

- vzpěry z poslední verze Skyboye

- a svařovanou prutovinu kokpitu bez klasického předního trianglu Kitfoxe.

Původně jsme mysleli že MD3 nebude tak rychlý jako plánované MD1 a MD2 - ale všechny výše zmíněné změny udělaly z hornoplošného vzpěrového MD3 se 1,17m širokým kokpitem rychlejší letoun než všechny dolnoplošné UL následníky Pottierovy Koaly , z jejíž technologie konstrukce MD3 vycházela.

MD3F - RIDER s plováky

Studie plovákové verse MD3 používala Float standardní plováky firmy CZAW Chipa Erwina - včetně dohody dodat plováky včetně jejich instalace a zalétání.

Když se Marino Pezzotti zamiloval do nabídek a rad Chrise Nielsena, zastavil veškeré práce na této instalaci a zadal tuto práci firmě Aveo - která navrhla dodat "lepší plovákovou verzi". Jako mnoho jiného , po několika letech jsem zatím nespatřili vůbec žádné plováky této firmy - ačkoli tehdy slibovali dodávku do tří měsíců.

MD3 RIDER SL - celokovový hornoplošník bez vzpěr

Konstrukce křídla bez vzpěr může přinést cca 10km/hod k maximální rychlosti v horizontálním letu (230 km/hod s nastavitelnou vrtulí) a zlepší jeho letové vlastnosti :

- přinese vyšší cestovní a stoupací rychlosti

- zmenší spotřebu paliva

- zvětší dolet

MD3 RIDER RG - verze MD3SL se zatahovacím podvozkem

Zatahovací podvozek může přinést nejvyšší výkony. Letoun by používal všechny změny připravené pro MD3 SL - hlavně jeho SL křídlo . RG může mít dalších + 10km/hod rychlosti (240 km/hod) a ještě zvýší další výkony :

- přinese vyšší cestovní a stoupací rychlosti

- zmenší spotřebu paliva

- a zvětší dolet

MD4 CROSSFIRE

MD4 je projekt celokovového dolnoplošníku, přímo navazující na možnosti MD3SL - používá identický nos i zadní část trupu MD3 Rider, stejné ocasní plochy a bezvzpěrové křídlo , vyvinuté pro konstrukci MD3 SL .

Pouze svařovaná prutovina a vnější karoserie střední části trupu střední bude muset být konstruována znovu - s přední částí trupu a zasklením ve stylu projektu P27 - ale i tak se na ni dá použít řada podsestav a detailů ověřených starších projektů. Podvozek, prvky řízení a zástavby motoru a přístrojů, sedadla, instalace přístrojů a vybavení ... - takto může být využito 50-70% dílců a podsestav ze starších projektů.

MD5 CROSSBLADE

MD5 CROSSBLADE měl být nejvýkonnějším letounem řady MD s lichoběžníkovým křídlem a plánovanou RG verzí. Původně tak byl plánován jako poslední z řady MD - tak aby mohl nabídnout veškeré luxusnější detaily ověřené v dřívějších verzích - třeba jako "BombScooter" - skládací skútr který by po složení nabyl aerodynamičtějšího tvaru a mohl být dopravován na závěsu pod křídlem letadla ...

MD6 CORSAIR

Corsair je jednodušší a lehčí následník MD3 Ridera využívající jeho základní aerodynamiky a standardních podsestav, ale se zjednodušeným trupem - s vypuštěním svařované prutoviny a části laminátové karoserie a jejich nahrazením konstrukcí z nýtovaných plechů. Tato v konečném pohledu jednodušší technologie by sice přinesla poněkud horší aerodynamiku a vzhled trupu, lae zato by byla konstrukce lehčí a levnější, což by mělo přinést výhody v zemích se silnější hmotnostní restrikcí (Francie, Finsko) a v případě CNC výroby dílců i jednoduché řešení stavebnic.

Corsair , rekonstruovaný pro jednodušší výrobu a designed splnění LSA limitů by tak měl nabízet nejen jednodušší výrobu a údržbu, ale díky nižší hnmotnosti i mírně lepší stoupavosti.

MD7 SKYRIDER

MD7 SkyRider je jen zvětšená verse Ridera pro americký trh , která je zároveň schopna nabídnout větší kabinu a zavazadlový prostor, nebo lepší stoupavosti ve vyšších polohách nebo při vyšších teplotách.

– letoun s větším křídlem aby splňoval LSA limit pro pádovku bez klapek i při vzletové hmotnosti 600kg a adekvátně delší což přináší nejen větší stabilitu letounu, ale i větší vnitřní šířku kabiny( 1,23 m ) . Dalšími změnami by měly být větší zavazadlový prostor přístupný zvenčí a více aerodynamický tvar čelního skla, díky jeho 3D tvarování z plexiskla - což přijednom vyřeší provozní problémy s Lexanem. Mírně delší nosová část pak umožní montovat standardní větší "100HP" startér a zlepší přístup k motoru, delší křidélka pak zlepší řiditelnost letounu .

MD9 Metík

MD9 je pak sumarizací všech výše uvedenýcgh projektů : Všechny tyto studie jsou podleženy 3D modelem vnějších tvarů a zvolených technologií. A kombinace modelů MD6 , MD7 a jednoho dalšího modelu kompositního hornoplošníku ...přinesla podle mne ideální řešení. Ideální tehdy, když by se začalo od začátku.

Letoun navržený podle těchto idejí by aktuálně mohl být opět přinejmenším jedním z nejlepších celokovových hornoplošníků na trhu.

Původně jsme používali označení MD9 pro letoun využívající nákladné technologie lisovaných potahů a přepážek střední části trupu z duralových plechů. 3D Ale po analýze 3D tvarů jsme dospěli k závěru že lze použít i technologických mezivariant , a jako podstatu MD9 bereme snahu nabídnout to nejlepší - s konkrétní technologií domluvenou s konkrétním výrobcem... Tato verze sice nemůže použít tak mnoho podsestav z originálního MD3 -ale měla by být ideální pro nový začátek...

P32 combi

... a na závěr - jen nadhodit že se dá najít daleko víc nových přístupů:

Někteří američtí a kanadští uživatelé Skyboye se ptají jestli by bylo možné vyvinout nějakého pokračovatele Skyboye, který by nebyl limitován původními omezeními - danými zařazením Skyboye do tehdejší americké kategorie "ultralight trainer" (227 kg prázdné hmotnosti - a tímpádem max. vzletové hmotnosti "jen " 480kg ) :

Pokud by chtěl někdo investovat, umíme si představit letoun zkombinovaný z faceliftované střední části trupu Skyboye vybavené novým interiérem, (a konečně dodělanými kryty motoru) , křídla z MD3 SL a ocasem a hlavním podvozkem z P27 . Tak by mohl vzniknout plnohodnotný LSA letoun s tlačným motorem , schopný létat rychlostmi kolem 200 km/hod Amerika má zřejmě o tyto typy letadel zájem - nicméně Evropa už je z hlediska zájmů spíše u klasicky vyhlížejících letadel. Tlačné uspořádání je totiž pro letadla létající 100-120km/hod v mnoha ohledech lepší, ale v oblasti 200km/hod ubírá 10-20km/hod z rychlosti letadla.