°
Ať už mluvíme o Bohu, transcendentnu či něčem zatím neodhaleném, - proklouznuvším Hawkinsovým Big Bangem do našeho časoprostoru, shlížejícím naň zpovzdálí nebo jej i opatrující jako jedno ze semínek zasazených hospodářem do úrodné půdy - všichni nakonec směřujeme k jedinému:
....... Přiblížit se k něčemu co nás přesahuje .......
- tohle že jsem skutečně udělal já?
Jak?
Jsem toho vůbec schopen?
Snad to udělalo něco mimo mne a mně bylo jen dáno rozpoznat že právě tak to má být.
- či být pouhým prostředníkem?
Jsme jen zrníčky písku, kousíčky puzzle v nekonečné Boží skládačce? Anebo zrníčko písku, Bůh i my jsme jedno?
Mraveniště humanoidních entit nevědomky hledajících ten pravý USB port k propojení svých myslí do vyššího vědomí.
Či jako uzlíčky na Božím Kipu jen skládáme své reinkarnace až k Nirváně?
@
Naše duše sedí se Siddhárthou pod stromem bódhi chystajíc se dokončit svou pomíjivou životní Mandalu - aby několik nanosekund poté mohla být rozfoukána do všech šesti světových stran. Spolu s jejími posledními zrníčky moci tak prolomit záchvěvy bran další dimenze a sublimovat do údolí Šangri La ...
Sestoupit z Mardukova zikkuratu, překročit řeku Styx a prohodit pár slov se strejdou Cháronem.
- když už máme přiděleno tak nepatrný zlomek času ...
Tvořme.
Posouvejme hranice poznaného.
Co na tom záleží jestli v nás dříme reinkarnovaný klon mistra Leonarda, Merovejce či osla vozícího na svém hřbetě Sancho Panzu?
Vždyť jak už někdy někdo říkal:
Když už je člověk tady, měl by koukat aby BYL.
Zapomenout na limity ..... .
- a o tom to možná je:
Design je jenom dobře odvedená práce.
Podložená poznáním, ale bez dotyku něčeho co nás přesahuje - přeze všechnu snahu prázdná.
snad
mi bylo dáno
vdechnout život
věcem zdánlivě neživým